Hlásič CO

Vybíráme: Hlásič CO

Hlásičů existuje mnoho. Patří mezi ně také požární hlásiče. Jsou velmi důležité tam, kde je větší riziko požáru a tam, kde chcete mít objekt pod kontrolou. Dokáží varovat před požárem a zachránit rodinný dům nebo výrobní halu, kde by mohlo dojít ke značným ztrátám.

Při výběru požárního hlásiče je nutné hledět na několik parametrů. Pokud vyberete špatný přístroj, může nadělat více škody než užitku. Podstatný je typ hlásiče, způsob připojení a charakter detekčních podnětů.

Vyhláška o technických podmínkách požární ochrany

Před tím, než se pustíte do výběru hlásiče, prostudujte si vyhlášku č. 23/2008 Sb. Tato vyhláška stanovuje povinnost opatření nových rodinných domů požárními hlásiči. Detektory kouře se v případě rodinných domů instalují tam, kde je východ z domu. Pro velké domy, které mají plochu nad 150 m2, se doporučuje použít ještě doplňkový hlásič. Ten už může být umístěn podle potřeby na vhodné místo.

Pamatujte na to, že starší domy mít požární hlásiče nemusí. Zákon jejich povinnost udává pouze u nových či rekonstruovaných domů. Ovšem pokud chcete mít jakýkoliv objekt pod kontrolou, je dobré si hlásič pořídit.

Typy hlásičů požáru

Na výběr je celkem ze dvou typů. Manuální nebo automatické. Mezi těmito přístroji je několik rozdílů a každý je vhodný pro jiný typ budov.

Manuální hlásiče

Tyto hlásiče jsou zcela manuální. To znamená, že poplach při požáru se musí vyvolat stisknutím příslušného tlačítka. Jedná se alarmy využívané v komerčních prostorách, jako jsou například školská zařízení nebo obchodní centra. Malá krabička je upevněná na zdi. Obsahuje malé tlačítko, které je v případě nebezpečí nutné zmačknout. Tlačítka mohou být chráněna plexisklem, jehož rozbití je možné pouhou rukou.

Automatické hlásiče

V domácnosti jsou používané především hlásiče automatické. Ty dokáží pomocí senzorů identifikovat přítomnost kouře a spustit automaticky alarm, aby se zabránilo nebezpečí způsobené požárem.

Způsob detekčního podnětu

 Pojďme se nyní zaměřit na požární hlásiče z hlediska detekčního podnětu, kterých může být hned několik. Kouř, teplota, hořlavé plyny nebo oxid uhelnatý. Každý z hlásičů umí reagovat na jiný podnět, proto je nutné vybrat takový, který se vám bude nejlépe hodit. V tomto článku se sice věnujeme pouze hlásičům kouře, které detekují vznikající požár, nicméně si v krátkosti představíme i ostatní možné detektory, které by se vám mohli hodit.

Teplotní detektory

Tento hlásič reaguje na rychlý nárůst teploty, ke kterému může dojít za běžného provozu. Běžnými místnostmi, kde se využívají teplotní detektory, jsou kotelny nebo místnosti s krbem.

Detektory plynu

Chrání místa, kde může dojít k úniku plynu. Jedná se o místnosti s plynovým kotlem, místa s uskladněnými plynovými bombami a tam, kde chceme ochránit plynové přístroje.

Detektor oxidu uhelnatého (CO)

Hlásič oxidu uhelnatého bývá označen také jako CO hlásič. Využití najde především v místnostech s kotlem. Je dobré jej využívat u kotlů v domácnosti.

Způsob připojení hlásiče

Autonomní

Autonomní způsob připojení je výhodný díky nízké ceně a pro jeho provoz není potřeba žádný další přístroj. Nevýhodou je nutnost kontrolovat výměnu baterií.

Bezdrátový

Velikou výhodou bezdrátového hlásiče je možnost odeslání informací o požáru IZS. Má také větší kapacitu baterií. Nevýhodou je, že se musí kontrolovat funkčnost baterií.

Drátový

Má možnost odeslání SMS o vzniklém požáru a centrální napájení. Mezi nevýhody patří vyšší pořizovací cena a nutnost stavebních úprav při instalaci hlásiče.

Cena požárních detektorů

Pořízení detektoru požáru není nákladné. Zařízení tohoto typu stojí od 300 do 1 000 Kč. Záleží, jaký požadujete typ a funkce. Některé se hodí spíše do výrobních hal nebo škol (manuální hlásiče) a jiné do domácností (automatické hlásiče).